Motorické faktory limitující výkon v karate kata I.

Motorické faktory limitující výkon v karate kata I.

Autor: PaedDr- Michal Hrubý, PhD.

Na základě požadavků vycházejících z potřeby modernizace a změny samotné tréninkové struktury odstartované změnou soutěžních pravidel v disciplíně karate kata jsem se rozhodl sumarizovat dostupné informace o pohybových schopnostech a jejich rozvoji. První díl příspěvku bude teoretická analýza stávajících informací a následující díl číslo II., bude prezentovat samotné formy, metody a prostředky rozvoje jednotlivých pohybových schopností formou popsání tréninkových jednotek, ale i formou videozáznamu.

Trenérské, ale i závodnické zkušenosti ze sportovní přípravy na světové soutěže v ročním tréninkovém cyklu jednoznačně poukazují na vysoký stupeň rozvoje jednotlivých pohybových schopností karatisty. Jednotlivé parametry, které rozhodují o vítězství podle stanovených pravidel jsou technické ukazovatele, jde tedy  o zvládnutí samotné pohybové struktury jednotlivých kata. Jedná se o provedení těchto technik  submaximálním, maximálním až supramaximálním nasazením. Toto provedení je limitované zvládnutím a osvojením si v dostatečné míře jednotlivých kondičních a koordinačních schopností.

Sledováním nespecifické a specifické pohybové výkonnosti závodníků ve sportovním karate se zaobíráme více jak deset let. K zkoumané problematice jsou přínosem práce Ďurecha (1987), Longu (1997, 1999), Bartíka (1996), Zemková (1998), Húšťavy (1999), Benceho (2001) atd.

Rozvojem pohybové výkonnosti se v karate zabývala  Nabatiková (1982), která rozdělila pohybové schopnosti na faktory struktury pohybového výkonu v úpolových sportech do třech kategorií:
1. kategorie: výbušná síla, maximální síla, speciální vytrvalost,
2. kategorie: relativní síla, rychlostní schopnosti, rychlostně silové schopnosti,
3. kategorie: vytrvalost v síle, koordinační schopnosti, ohybnost, aerobní vytrvalost,

V převážné míře jsou jako dominantní pohybové schopnosti pro úpolové sporty autory uváděny výbušná síla, speciální vytrvalost, rychlost, koordinace a ohybnost. Speciální kategorií, která podmiňuje vnitřní děje jsou pohybové zručností. Ve všeobecnosti se pohybovými zručnostmi zabývali autoři Choutka (1981, 1983), Belej (1994), Kassa (2002, 2006), Dovalil et al. (2002), Moravec et al. (2004) atd. Choutka (1981,1983) chápe pohybové zručnosti jako senzomotorický komponent, který vytváří potencionální základ. Taktéž Belej (1994) uvádí percepční komponent (vnímaní senzorické), intelektový kognitivní (zhodnocení, nalezení řešení), komponent přenosu signálů a efektorový komponent motorický teda vlastní pohybová činnost.

Při ovládání techniky nejprve vzniká zručnost jejího naplnění a podle míry zdokonalovaní pohybové činnosti postupně přechází v návyk. Čím je pohybová zručnost chápána podle Matvejeva et al. (1981), Matvejeva (1982), jako nestabilní vykonávání pohybové činnosti. Pohybový návyk považují v korelaci s pohybovou zručností za vyšší kvalitu osvojení pohybové činnosti vykonané podvědomě. Většina autorů zastává názor, že v každé pohybové činnosti se adekvátně prvky vztahující se k automatizmu. Uplatňující se v cyklických a stabilně acyklických činnostech, jako i k elasticitě uplatňovaných a kombinovaných činnostech vykonávaných v měnících se podmínkách.

Současné soutěžní provedení karate kata si vyžaduje vysoký rozvoj jednotlivých pohybových schopností a zručností. U vrcholných světových představitelů můžeme sledovat výrazný vliv stupně rozvoje jednotlivých kondičních schopností a technické složky přípravy. Samotná kondiční příprava představuje určitý proces zaměřený na vytvoření takového pohybového potenciálu, který by umožňoval karatistovi uplatnit racionální techniku v zájmu podávání vrcholných výkonů. Šimonek – Zrubák et al. (1995), Kasa (2002, 2006), Moravec et al. (2004), Král et al. (1981) atd. dělí pohybové schopnosti na kondiční a koordinační.

Kondiční schopnosti

Silové pohybové schopnosti

Většina autorů  Korček et al. (1992), Starší (1993), Šimonek et al. (1996), Dovalil et al. (2002), Moravec et al. (2004), Kasa (2002, 2006) atd. definují sílu jako schopnost nervově-svalového aparátu prostřednictvím svalové činnosti překovávat určitý odpor vnějšího prostředí. Rozhodující úlohu mají v těch sportech, ve kterých se realizuje překonávání odporu, teda náčiní, nářadí, činky, míče apod. Nebo překonávání vlastního odporu těla nebo těla soupeře. Kasa (2002, 2006) tvrdí, že silové schopnosti jsou základní a rozhodující schopností člověka, bez kterých se nemohou ostatní pohybové schopnosti projevit a rozvinout.

Důležitost rozvoje silových schopností v posledních letech akceptuje většina trenérů v sportovní praxi na všech úrovních. Technická dokonalost a rychlost vykonání základních pohybových úloh se považuje za rozhodující efekt s cílem vylepšit sportovní výkon. Je nevyhnutná určitá úroveň silových schopností, a to z pohledu přímé vazby na výkon, jako i z pohledu prevence možných zranění. Tréninkové úkoly ve směru rozvoje síly  jsou  rozdělené podle priorit jednotlivých faktorových úrovní výkonu (Moravec et al., 2004). Autor dále dělí silové schopnosti na maximální sílu a rychlostně-silové schopnosti, které jsou při rozvoji velice úzce provázané s relativně malým objemem práce, malými metabolickými požadavky, ale s maximální intenzitou na silově-rychlostní schopnosti, které jsou obyčejně spojené s projevy únavy a s velkým objemem zatížení. Autor dále konstatuje, že maximální sílu určuje velikost největšího brzdícího a nebo překonávaného odporu. Nebo jako největší tenze při statickém svalovém režimu. Rychlou a výbušnou sílu určuje teda velikost síly, ale i časový úsek ve kterém sportovec dosáhne určité procento své maximální síly.

Rozvojem silových schopností se v karate zabývalo více autorů. Šebej (1985) konstatuje, že nejdůležitější formou silového projevu v karate je výbušnost. Tato je definovaná jako samotná hmota, které se má přidělit co největší zrychlení. Podstatou pohybu je jednorázová izotonická kontrakce při izometrické kontrakci svaly vytváří odpor. Nejmarkantněji se tato schopnost projevuje při dolních končetinách v pohybech změny polohy. Projevuje se taktéž při přímých úderech kde Zbiňovský (1992, 1993, 1995) rozebírá problematiku výbušné sily. Král et al. (1981) vyzdvihují do popředí výbušnou sílu vykonávanou s maximální rychlostí v jednotlivých technikách karate. Statickou sílu hodnotí ve významu vykonávání obranných akcí a hlavně jako základ pro ostatní druhy sil. Stejný názor o významnosti výbušné síly v karate mají i autoři Mattson (1963), Jakhel (1992), kteří hovoří o jejích zastoupení v 75 % celého tréninku.

O rozvoji síly v samotné sportovní disciplíně karate kata toho do dnešní doby nebylo napsáno příliš moc. Čulen (2004) uvádí, že síla je velmi důležitá schopnost, kterou vyžadují všechny kata. hovoří Jejím produktem by měla být explozivita. Zemková et al. (2006) považuje sílu považujeme za jednu z nejdůležitějších veličin současného cvičení karate kata. Ztotožňuji se s názorem autorů a dodávám, že při samotném rozvoji síly musíme mít na vědomí, že musí plynule harmonizovat z rozvojem ostatních pohybových schopností. Její rozvoj je podle nás závislý od rozvoje morfologické stavby těla resp. s nárůstem svalového objemu. Ale pozor musíme mít na vědomí, že čím větší hmotnost tím větší odpor musíme překonávat. Proto považuji rozvoj síly a její zastoupení v tréninkovém procesu za markantní a velice důležité.

Rychlostní pohybové schopnosti

V souladu s Laczem et al. (1976, 1996), Čelikovským et al. (1985), Korčekom et al. (1992), Šimonekem – Zrubákem et al. (1995), Dovalilem (2002), Zrubák et al. (2002), Moravcem et al. (2004) a s jinými autory, se pod pojmem rychlost rozumí pohybová činnost vykonaná krátkodobě v daném časovém úseku.

Rychlostní schopnosti můžeme rozdělit na reakční rychlostní schopnosti, rychlostní schopnosti acyklických pohybů (startovní rychlost, odrazová rychlost, vrhačská rychlost, hráčská rychlost, rychlost jednorázového pohybu – úderu, kopu, bloku) a na rychlost cyklických pohybů (Moravec et al., 2004). Autoři dále analyzují reakční rychlostní schopnost, které umožňují změnit pohybový stav sportovce nebo jeho segmenty v co nejkratším čase. Jde o reakci pohybem na rozliční podnět. V souborném cvičení kata ve všeobecnosti mluvíme o projevech rychlostně-silových. Při projevech rychlostně-silových schopnostech svaly zpravidla pracují v kombinaci ustupujícího a překonávajícího charakteru práce. Přírůstek síly může záviset i od velikosti předběžného napětí, tedy projev síly ovlivňuje využití elastických vlastností svalů. Pro takovouto práci používáme i název balistická.

V samotném karate se rychlostí jako dominantní pohybovou schopností zabýval Šebej (1983), který hovoří o rychlosti svalové kontrakce v přeneseném smyslu do samotné pohybové rychlosti reakce na soupeře. Tyto pohybové schopnosti jsou však nezávislé a to s vysokou mírou genetické podmíněnosti (Klissouras, 1980). Rychlostí se dále v karate zabývali autoři Nakajama (1966), Húšťava, (1983), Zbiňovský (1990) a Longa (1997, 1999). Analyzovali vztahové parametry jednotlivých technik v karate k somatotypu a rychlostním schopnostem. Autoři sledovali do jaké míry je ten-který karatista rychlý, sledovali taktéž závislost rychlosti od poměru rychlých a pomalých svalových vláken Dzureková et al. (1996, 1997), Zemková et al. (2006). Tím, že karate patří do skupiny rychlostně-silových sportů předpokládáme, že u karatistů bude právě vyšší podíl rychlých svalových vláken. Uvedený předpoklad se potvrdil i Dzurekové et al. (1996, 1997)., která zjistila v testovaném souboru karatistů do 18 roků, v průměru 47% rychlých svalových vláken. Melichna et al. (1983) ve skupině juniorských běžců na 800m zjistil počet pomalých svalových vláken 47,4%. Jejich výkon se pohyboval od 1:53,43 min do 2:17,3 min. Shodností se tedy dá porovnat cvičení kata s výkonem v běhu na 800m. Rozdíl je v tom, že v karate se střídají úseky maximálního až supramaximálního úsilí trvající několik sekund s úseky pomalými plynulého pohybu a přechodu do rychlých kombinací.

Koordinační schopnosti

Koordinační schopnosti umožňují sportovcům efektivně realizovat pohybový potenciál a dodatečná úroveň kondičních schopností vytváří předpoklady na racionální využití koordinačních schopností sportovní činnosti Šimonek (1996). Autoři Harre (1973), Měkota (1982), Štulrajter et al (1990), Chromík (1993), Doležalové (2000) aj. analyzovali koordinační schopnosti a jejich úroveň rozvoje nervosvalové koordinace.

V karate jsou koordinační schopnosti kladeny velmi specifické požadavky, které třeba v dlouhodobé sportovní přípravě nevyhnutně respektovat. Nároky na koordinační schopnosti jsou tím větší , čím bohatší je obsah jednotlivých souborných cvičení karate kata na techniky a jejich kombinace. Čím složitější je jejich propojenost a kombinování v prostoru. Rozvojem jednotlivých koordinačních schopností se přímo v karate a v souborném cvičení karate kata zabývali autoři velmi zřídka. Přitom vztah jednotlivých koordinačních schopností soubornému cvičení karate kata je velmi úzký. Důraz je kladen na rytmus, časování, orientaci v prostoru apod.
Reakční schopnost

Korček et al. (1992) definuje reakční schopnost jako časovou dimenzi od začátku působení podnětu (akustický, optický, taktilní) až do projevu svalové kontrakce. Rozlišujeme jednoduché a složité motorické reakce. Oproti tomu, že centrální složka reakčního času je v převážné míře vrozená. Dá se v procese učení částečně ovlivnit. Štulrajter et al (1990) uvádí, že čas trvání jednoduché pohybové reakce můžeme systematickým tréninkem zlepšit asi o 0,10 až 0,15 s. Složitá motorická reakce je reakce nestandardní pohybovou činností v co nejkratším čase v situaci, když existuje více podnětů nebo jeden podnět, ale více možných řešení je třeba zvolit to nejadekvátnější (Šimonek – Zrubák et al., 1995).

 

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Následující seznam literatury uvádím jako  rozsáhlí zdroj informací pro možnost doplňujícího studia o prezentovaných skutečnostech.

1. ABERTNETHY, P. – WILSON, G. – LOGAN, P. 1995. [online] Strength and power assessment. Issuues, controversies and challenges. In: Sports Medicine 1995, č. 19, s. 401-417. Dostupné na internete [cit. 2004-15-02] http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?cmd=Retrieve&db=PubMed&list_uids=7676101 htm>
2. ÄSTRAND, P. O. – RODHAL, K. 1980. Textbook of work physiology. In: Studijní materiály: Interpretace výsledků laboratoních funkčných vyšetření vzhledem k plánovaní a kontrole tréninkového procesu u sportu cyklického charakteru. Praha : Olympia, 1980. s.68-7
3. BAĎURA, P. 2003. Pravidlá rozhodovania karate. Bratislava : Slovenský zväz karate, 2003. 69 s.
4. BAKER, JS. 1991. [online] Understanding the energy systéme and thein relationship to karate preformace. In: Karate Coeches Konference, Wentloog Kastle, Gwent, Wales, 1997. Dostupné na internete [cit. 2004-10-04]  http://www.glam.ac.uk/saps/1450/202 htm>
5. BAKER, JS. 1992. [online] Mechanics of the back karate kick. In: British Karate Kyokushinkai Coaches Course, Crawley, England, 1992. Dostupné na internete [cit. 2004-10-04] http://www.hyphen.info/rdf/hero/69_ra2_author.php htm>
6. BAKER, JS. 1993. [online] Childern and karate performance. In: National Karate Coaches Konference, St. Josephs College, Ipswich, England, 1993. Dostupné na internete [cit. 2004-10-04] http://www.glam.ac.uk/saps/1450/202 htm>
7. BAKER, JS. – BAKER, T. K. – BELL, W. 1995. [online] Anaerobi performance and lean led volume in international Karate fighters. In: Journal Human Movement Studies, roč. 28, 1995. s. 39-49. Dostupné na internete [cit. 2004-10-04] http://www.glam.ac.uk/saps/1450/202 htm>
8. BANGSBO, J. – GRAHAM, T. E. – KIENS, B. – SALTIN, B. 1992. [online] Elevated Musile glycogen and aerobic energy production dutiny exhaustive exercise. In: Ma. Journal of physiology, 451,1992. s. 205-222. Dostupné na internete [cit. 2004-10-04] http://www.glam.ac.uk/saps/1450/202 htm>
9. BARTÍK, P. 1996. Vplyv úpolových cvičení na zvyšovanie pohybovej výkonnosti detí mladšieho školského veku. In: Zborník z  2.medzinárodnej vedeckej konferencie: “Nové smery orientácie pohybovej a športovej činnosti detí a mládeže“. Nitra : PdF KTVŠ, 1996, s. 241-243.
10. BELL, W. – BAKER, J. S. 1990. Energy Expenditure dutiny simulated Karate competition. In: Journal of Human Movement studies. Volume 19, 1990. s. 69-74.
11. BELEJ, M. 1994.  Motorické učenie. Prešov : Pedagogická fakulta UPJŠ, 1994.
12. BENCE, L. 2001. Základy antropomotoriky. (Vysokoškolské učebné texty). Banská Bystrica : KTVŠ UMB, 2001. 94 s.
13. BENEKE, R. – BEYER, T. – JACHNER, C. 2004. [online] Energetics of karate kumite. In: Eur J. Appl Physiol, 2004.92 (4-5), s. 518-523. ISSN: 1439-6319 Dostupné na internete [cit. 2005-05-04] http://www.springerlink.com/ htm>
14. BLUME, D. 1981. Charakteristik der Koordinationsfähigkeiten und Möglichkeiten ihrer Entwicklung im Trainingsprozes. In: Wissenschaftliche Zeischrift, roč. 22, 1981, č. 3, s. 17-41.
15. BOOBIS, A. L. 1987. In: Reily,T., Bangsbo.: Anaerobic and aerobic training In: Eliot, B., Mester,J.: Training in sport, Chichester, 1999.
16. BUNC, V. 1989. Biokybernetický prístup k hodnocení reakce organizmu na tělesné zatížení. Praha : Univerzita Karlova 1989.
17. COLLEMAN, S. G. S. – BENHAM, A. S. – NORTTOSCOT, S. R. 1993. [online]  A tree dimensional cinematographical analysis of the volleyball spike. In: Journal Sports Science, 1993, r.11, s. 295-302 Dostupné na internete [cit. 2004-05-05] http://www.coachesinfo.com/article/229/ htm>
18. CRATTY, B. J. 1973.  Psychology in Contemporary Sport: Guidelines for Coaches and Athletes. Englewood Cliffs, Prentice-Hall, 1973.
19. ČELIKOVSKÝ, S. – MĚKOTA, K. – KASA, J. – BELEJ, M. 1985. Antropomotorika I. Prešove : PdF KTVŠ, 1985.
20. ČILLÍK, I. 2004. Športová príprava v atletike. Banská Bystrica : FHV UMB, 2004, s. 47. ISBN 80-8055-992-9.
21. ČULEN, M. 2000. Systematika kata. (Metodický materiál.). Senica : 2000. 12 s.
22. ČULEN, M. 2004. [online] Rozvoj sily v karate kata I. 2004. Dostupné na internete [cit. 2006-02-10] //www.karate-info.cz/tréninkyhtmp htm>
23. DANIEL, D. – MALCOM, L. – STONE, M. L. – PERTH, H. -MORGAN, J. – RIEHL, B. 1982. Quantification of knee stability and function. Contemporara Orthopaedics, 1982, r.5, s. 83-91.
24. DAVIES, G. J.-1992. A Kompendium of isokinetics in clinical usaje and rehabilitation techniques 4th  Med. Onasaka : S & S, Publisher, 1992.
25. DAUTY, M .- BRYAND, F. – POTIRON – JOSSE, M. 2002. Relation entrée force isocinétique, les aut e tle sprint chez le footballeur de haut niveau. In: Science and Sports, 2002, r. 17, s. 122.127.
26. DAUTY, M. – POTIRON – JASSE, M. – ROCHCONGAR, P. 2003. Conseguencea and prediction of namstring Musile infury with concentric and eccentric isokinetic parameters in elite socces plyyers in french. In: Ann Peadept Med Phys.,2003, r. 2003, s.601-606.
27. DOLEŽALOVÁ, L. 2000 Rytmická schopnost. In : Šimonek, J.-Zrubák, A. et al.: Základy kondičnej prípravy v športe. Bratislava : Univerzita Komenského,2000.
28. DEVEN, M. R. – PESCATELLO, L. S. – FAGHRI, P. – ANDERSON, J. A. 2004. A prospective study of overuse knee injurie aminy female atletes with Musile imbalances and structural abnormalities. In: Journal of Atletic Training. 2004, r.39, s. 263-267.
29. DOVALIL, J. et al. 2002. Výkon a trénink ve sportu. Praha : Olympia, 2002, s. 96, ISBN 80-7033-760-5
30. ĎURECH, M. 1987. Predikčná validita testov pohybovej výkonnosti mládeže v zápase. Kandidátska dizertačná práca. Bratislava : FTVŠ UK, 1987.
31. ĎURECH, M. 2003. Spoločné základy úpolov. Bratislva : FTVŠ UK Bratislava, 2003. 90 s. ISBN 80-88901-72-3.
32. DZUREKOVÁ, D. – ZEMKOVÁ, E. – HAJKOVÁ, M. – MARČEK, T. – NOVOTNÁ, E. 1996.  Morfologická a funkčná charakteristika reprezentantov Slovenska v karate. In: Abstraktu prednášok z Medzinárodného kongresu k 50. výročiu Československej a Slovenskej spoločnosti telovýchovného lekárstva. Trenčianske Teplice : 1996, s. 44-45.
33. DZUREKOVÁ, D. – ZEMKOVÁ, E. – LONGA, J. 1997. Výskoková ergometria v diagnostike rýchlostno silových schopností dolných končatín u karatistov. In: Telesná výchova a šport, Bratislava : r. 7, č. 2, 1997, s. 16 – 19.
34. FELTER, M. E. – HOWARD, J. A. – VISCONTI, K. – BISHOP, E. J. – PEREZ, C. M. 2002. [online]  Extremity kinetice dutiny countermovement (CM) vertical jumps performed with and without an arm swing. Thematic poster session kosser extremity kinetice. In: The Americcan College of sports Medicine, 2002, r. 34, 235 s. Dostupné na internete [cit. 2005-02-23] http://www.lhncbc.nlm. htm>
35. FRANCESCATO, M. P. – TALON, T. – di PAMPERO, P. E. 1995. Energy cost and energy sources in karate. Dipartimento di Science e Technologie Biomediche, In: Eur Journal applied physiology, 1995, roč. 71(4), s. 355-361. Dostupné na internetě: MFrancescato@mail.dstb.uniud.it.
36. FUKUBA, Y. – WALSH, R. H., – MORTON, BJ. – CAMERON, C. T. C., KENNY, D. – BANISTER, E. W. 1999. [online]  Effect of endurance training on blood lactate clearence stref maxima exercise. Journal of Sports Science, 1999, roč. 17, s. 239-248. Dostupné na internete [cit. 2005-02-23] http://www.metapress.com/(yegge2musijr4a55q0ttz4fv)/app/home/contribution.asp?referrer=parent&backto=issue,9,11;journal,88,108;searcharticlesresults,2,9; htm>
37. GAITANOS, G. C. – WILIAMS, C. – BOOBIES, L. H. – BROOKS, S. 1993. [online]  Human Musscle metabolism during intermittent maxima exercie. In : Journal of applied physiology, r. 75, 1993. s. 712-719. Dostupné na internete [cit. 2005-02-23] http://jap.physiology.org/cgi/content/abstract/75/2/712 htm>
38. GAINES, J. M. – TALBOT, L. A. 1999. [online]  Isokinetic strength testing in research and practice. Biological Research for Nursing. 1999, r. 1, s. 57-64. Dostupné na internete [cit. 2005-02-23]  http://brn.sagepub.com/cgi/content/abstract/1/1/57 htm>
39. GLASS. S. C., – REEG, E. – BIERMA, J. L. 2002. [online]  Caloric cost of martial arts training in novice participants. In: Journal of exercise Physiology (ASEP) Wayne, 2002, roč. 5, č. 4. ISSN 1097-9751. Dostupné na internete [cit. 2005-02-23] http://faculty.css.edu/tboone2/asep/Glass.pdf htm>
40. GIAMPIETRO, M. – PUIJA, A. – BERTINI, I. 2003. Anthropometric features and body composition of zouny athletes practicing karate at a high and medium competitive level. In: Acta Diabetol, roč. 40, č. 1. ISSN 0940-5429
41. HAMAR, D. 1985. Diagnostika trénovanosti. Bratislava : In. Šport, 1985,  204 s.
42. HAMAR, D. 1989. Všetko o behu. Bratislava : Šport, 1989, 203 s.
43. HAMAR, D. 1994. Výskoková ergometria. In: Telovýchovné vademecum. Bratislava :Univerzita Komenské. 1994. s. 217 – 219.
44. HAMAR, D. – LIPKOVÁ, J.,1996: Fyziológia telesných cvičení. Bratislava : FTVŠ UK 1996, 173 s.
45. HARRE, D. 1973. Náuka o sportovním tréningu. Praha : Olympia, 1973.
46. HATIAR, B. 1982. Riadenie motorického učenia v športovej gymnastike. In: Tréner,1982, č.12,s.559-562.
47. HATIAR, B. 1992. Technická príprava športovca. In: Korček, F. et al. Teoria a didaktika športu, Bratislva : Univerzita Komenského, 1992, s. 114-129.
48. HAVLÍČEK, I. 1983.  Empirický výskum v športe. In: VII Zborník TV školy SÚV ČSZTV k metódam skúmania v športe, Bratislava : Šport, Slov. telových. vyd. 1983, 256 s.
49. HAVLÍČEK, I. 1995. Športový výkon. In: Telesná výchova a šport. Bratislava : F.R.(G. spol. s r.o., 1995, s. 280. ISBN 80-85508-26-5
50. HAVLÍČEK, I. 2004. Model experimentálního výzkumu. In : Tělesná výchova a šport. r.14, č. 3-4,2004. s. 21-25.
51. HRUBÝ, M. 2003. Analýza fyziologického zatížení v karate tréninkového a soutěžního cvičení mistrovského kata. (Diplomová práce), Katedra tělesné výchovy a sportu FHV UMB, 2003, 82 s.
52. HRUBÝ, M. 2004. Tělesný rozvoj jako jeden z faktorů ovlivňující sportovní výkon u vrcholných představitelek v soutěžní disciplíně karate kata v České a Slovenské republice. In: Zborník medzinárodního semináře pedagogické kinantropologie. PF Ostravská univerzita, 2003, 12 s.
53. HRUBÝ, M. – POLGÁR, V. 2004. Analýza souboru cvičení kata v karate z hlediska bioenergetického krytí. In: Telesná výchova a sport. Bratislava : ročník XIV, N.1/2004, s. 47-48.
54. HRUBÝ, M. – MIŠÍKOVÁ, J. 2006. Sledování změn dynamické svalové síly dolních končetin flexorů a extenzorů kolenního kloubu po anaerobním a aerobním zatížení maximálního charakteru pomocí přístroje Biodex Medical. In: Zborník z Mezinárodní studetské vědecké konference Prešov, 2006.
55. HÚŠŤAVA, P. 1983. Vzťah laterality končatín a rýchlosti základných úderov v karate. (Diplomová práca). Bratislava : Fakulta telesnej výchovy a športu UK 1983.
56. HÚŠŤAVA, P. 1999. Vplyv vybraných cvičení na dosiahnutie bilaterality končatín v karate. Autoreferát dizertačnej práce. Bratislava : FTVŠ UK, 1999.
57. CHOUTKA, M. 1981. Sportovní výkon. Praha : Olympia, 1981.
58. CHOUTKA, M. 1983. Teorie a didaktika sportu. Praha : SNP, 1983.
59. CHROMÍK, M. 1993. Didaktika telesnej výchovy. (Vysokoškolské skriptá). Bratislava : UK, 1993. 197 s.
60. IMAMURA, H. – YOSHIMURA, Y. – NISHIMURA, S. – NAKAZAWA, A. T.  NISHIMURA, C,. – SHIROTA , T. 1999. [online] Oxygen uptake, heart rate, and blood lactate responses during and following karate training. In : Medicine and science in sports and exercise, Department of Food and Nutrition, Nakamura Gakuen University, Fukuoka, Japan., 1999 únor;31(2), s. 342-7. ISSN 0195-9131 Dostupné na internete [cit. 2006-02-10] imamura@cc.nakamura-u.ac.jp htm>
61. IMAMURA, H. – TESHIMA, K. – YOSHIMURA, Y. –NISHIMURA, S. – MIYAMOTO, N. – YAMAUCHI, Y. – HORI, H. – MORIWAKI, C. –SHIROTA , T. 2001. [online] Nutrent intake of highly competitive male and female collegiate karate players. J Physiol Anthropo, 2002, roč. 21, s. 205-211. Dostupné na internete [cit. 2005-03-05] http://www.iskf-alaska.net/NCKA_2005.pdf htm>
62. IMAMURA, H. – YOSHITAKA, Y. – NISHIMURA, S. et al. 2003. [online] Oxygen uptame heart rate and blood lactate response dutiny 1,000 punches and 1,000 kicks in female colegiate practitioners. In: J Physiol Antropol Appl Human Science, 2003, roč 22, s. 111-114. Dostupné na internete [cit. 2006-02-10] imamura@cc.nakamura-u.ac.jp htm>
63. IMAMURA, H. – YOSHITAKA, Y. – UCHIDA, K. – NISHIMURA, S. -NAKAZAWA, A. T. 2004. [online] Maxima Oxygen Uptate. Body Compasition and Strength of Highly Competitive and Novice karate Practitioners. In: J Physiol Antropol Appl Human Science, 2004. Dostupné na internete [cit. 2006-02-10] imamura@cc.nakamura-u.ac.jp htm>
64. JAKHEL, R. 1992. Moderní sportovní karate. Svitavy : Lupa, 1992.
65. JAVORKA, K. 2001. Lekárska fyziológia. Martin: Osveta, s. 337-351. ISBN 80-8063-023-2.
66. JONES, M. A. – UNNITHAN, V.B. 1998. [online]  The cardiovascular response of male subjects to kung-fu techniques. Expert/novice paradigma. In: J Sports Med. Phys fitness, 1998,roč. 38, č. 4. ISSN: 323-900. Dostupné na internete [cit. 2006-03-18] htm>
67. KAMPMILLER, T. 1980. Optimalizácia motorických faktorov limitujúcich výkonnosť v šprintérskych disciplínach v tréningovom procese. (Kandidátska dizertačná práca). Bratislava : Fakulta telesnej výchovy a športu UK 1980.
68. KAMPMILLER, T. et al. 2000. Teória a didaktika atletiky II. UK, Bratislava : 2000. s. 71-72.
69. KASA, J. 2002. Športová antropomotorika. Bratislava : Vysokoškolská učebnica pre študentov telesnej výchovy a športu na VŠ v SR Univerzita Komenského, Bratislava : 2002, 209 s.ISBN 80-968252-3-2.
70. KASA, J. 2006. Pohybové předpoklady a ich diagnostika. Bratislava : FTVŠ UK, 2006. 151 s. ISBN 80-8075-134-X.
71. KLISSOURAS, V. 1980. Hereditary and physiological performance. In: Hung. Rev. Sports Medicine, č. 2, 1980, s. 111 – 116.
72. KOMADEL, Ľ. – HAMAR, D. – MARČEK, T. 1985. Diagnostika trénovanosti. Bratislava : Šport, 1985, 216 s.
73. KOMI, P. V. 2000. Stretch shortening cycle a powerful model to study normal and fatigued Musile. In: Journal Biomechanice, 2000, r. 33, s. 1197-1206
74. KOPINIČ, V. – KLEMENTIS, L. 2002.  Goju ryu kata 1. Bratislava : Press, 2002, 184 s.
75. KORČEK, F. et al. 1992. Teória a didaktika športu. (Vysokoškolské skriptá). Bratislava : Univerzita Komenského 1992, 266 s.
76. KORČOK, P. – PUPIŠ, M. 2006. Všetko o chôdzi. Banská Bystrica : UMB, FHV Banská Bystrica, 2006, 236 s. ISBN 80-8083-185-8.
77. KOWATARI, K. – UMEDA, T. – SHIMOYAMA, T. – NAKAJI, S. -YAMAMOTO, Y. – SUGAWARA, K. 2001. [online] Exercise training and energy restriction decrease neutrophil phagocytic aktivity in judoists. In: J Med. Science Sports Exerc. 2001, roč. 33., č. 4, ISSN 519-24. Dostupné na internete [cit. 2006-02-10]  http://www.ncbi.nlm.nih.gov/ htm>
78. KRÁL, PA. – KRÁL, PE. 1981. Karate pro trenéry III. a II. třídy. Praha, Tělovýchovná škola EÚV ESTV 1981.
79. LACZO, E. et al. 1976. Teória športového tréningu. Učebné texty pre trénerov II. a III. triedy. Bratislava : Šport, STV, 1976. 151 s.
80. LACZO, E. 1996. Biologické a pedagogické zásady adaptácie v tréningovom procese v behoch na stredné a dlhé vzdialenosti. FTVŠ UK, In: Teoretické a metodické problémy súčastnej atletiky. Bratislava : 1996, s. 13-28.
81. LACZO, E. 2005. Adaptečný efekt – ako výsledok reakcie organizmu na alaktátový a laktátový obsah tréningového a súťažného zaťaženia. In: NŠC Revue. Bratislava : NŠC. s. 13 – 17.
82. LEVSKÝ, V. L. 1986. Základy sebaobrany karate. Bratislava : Erpo 1986.
83. LONGA, J. 1997. Komplexná príprava karatistu. In: Budo journal 5, Bratislava : 1997, s.20-21.
84. LONGA, J. 1999. Príprava reprezentantov Slovenska v karate. (Záverečná práca). Bratislava : FTVŠ UK,1999.
85. MARGARIA, R. – OLIVA, R. – DI PRAMPERO,P. – CERRETELLI, P.1969. Energy utilization in itermittent exercise of supramaximal intensity. In: J Appl Physiol, 16(6),1969 s. 752-756.
86. MARTIN, D. – CARL, K. – LEHNERTZ, K. 1991. Handbuch Trainingslehre. SRN, Schorndorf, Verlag Karl Hofmann 1991.
87. MATTSON, G. E. 1963. The way of karate. Japan, Charles E. Tuttle Company 1963.
88. MATVEJEV, L.- P., NOVIKOV, A. D. 1981. Teórie a didaktika telesné výchovy a sportu. Praha : Olympia 1981.
89. MATVEJEV, L. P.  1982. Základy športového tréningu, Bratislava : Šport, 1982.
90. MIKLOVIČ, P. 2003. Sančin kata – príručka pre učiteľov karate. Bratislava : PEEM, 2002.
91. MELICHNA, J. et al. 1983. Zastoupení jednotlivých svalových vláken u různých sportovcu, jejich genetická podmíněnost a možnosti jejich praktického využití. Teorie a praxe tělesné výchovy. 31, 1983, s. 423-429.
92. MĚKOTA, K. 1982. Koordinační schopnosti a pohybové dovednosti. Metodický dopis. Praha, Vedeckometodické oddělení ÚV ESTV 1982.
93. MORAVEC, R. et al. 2004. Teória a didaktika športu. Bratislava : FTVŠ UK, 2004, s. 117, ISBN 80-89075-22-3.
94. NABATIKOVOVÁ, M. J. 1982. Osnovy upravlenija podgotovkoj junych sportsmenov. Moskva : Fizkultura i sport 1982.
95. NAKAJAMA, M. 1966. Dynamic karate. Tokyo, Kodansha International Ltd 1966.
96. NITZSCHE, K.  1986. Biatlon. Berlin : Sportverlag, 1986.
97. NON – ELERI, T. – BAKER, J. S. 2005. Opimises and nonoptimised high intensity cycle ergometry exercise for blood lactate accumulation and clearance. Conseguences for exercise duration and recovery. In: Journal of Exercise Physiology. 2005, roč. 8(3), s. 18-25.
98. OLŠÁK, S. 1997. Srdce – Zdravie – Šport. Moravany nad Váhom : Raval, 1997.
99. OYAMA, M. 1965. This is karate. Tokio, Japan Publications Trading company 1965.
100. O’SHEA, K. – KENNY, P. – DONOVAN, J. – CONDON, F. -McELWAIN, J.P. 2002. Outcomes following quadriceps tencón ruptures. In: International Journal of the Care of the Injures, 2002, r. 33, s. 257-260.
101. PETCHNIG, R. – BARON, R. – ALBRECHT, M. 1998. The relationship between isokinetic quadriceps strength tes and hop test for distance and one legged vertical jump test following anterior cruciate ligament reconstruction. In: Journal Orthop Sports Phys Ther, 1998, r. 28. s. 23-31.
102. PERRIN, D. H. 1993. Isokinetic exercise assesment. Champaign. In : Hunam Kinetice Publisher. 1993.
103. PLACHKÁ, L. 2003. Športová a pohybová výkonnosť u cvičencov karate vo vzťahu k ich somatometrickým ukazovateľom. (Rigorózna práca), Banská Bystrica : KTVŠ FHV UMB, 2003, 83 s.
104. SCHNABEL, G., – HARRE, D., – BORDE, A. 1994. Trainingswissenschaft. Berlin : Sportverlag 1994.
105. SLÍŽIK, M. 2002. Analýza zmien športovej prípravy v karate kata vplyvom nových pravidiel rozhodovania. (Diplomová práca) Katedra telesnej výchovy a športu FHV UMB Banská Bystrica : 2002, 74 s.
106. STARŠÍ, J. 1993: Teória a didaktika športu. Banská Bystrica : Univerzita Mateja Bela, 1993, 27 s.
107. STARŠÍ, J. – GÖRNER, K. 1995. Vedeckovýskumná práca v telesnej výchove a športe. Banská Bystrica : UMB FHV KTVŠ, 1995. 84 s. ISBN 80-85162-88-1.
108. ŠEBEJ, F. 1983. Karate. Bratislava : Šport, 1983.
109. ŠEBEJ, F. 1991. Karate. Bratislava : Šport, 1991.
110. ŠEBEJ, F. 1986. Karate kata. Bratislava : Šport, 1986.
111. ŠEBEJ, F. – KLEMENTIS, L. 1982. Karate. Učebné texty pre školenie trénerov všetkých tried. Bratislava : Šport, 1982.
112. ŠIMONEK, J. – ZRUBÁK, A. et al. 1995. Základy kondičnej prípravy v športe. Bratislava : Univerzita Komenského, 1995.
113. ŠIMONEK, J. et al. 1996. Základy kondičnej prípravy v športe. Bratislava : Univerzita Komenského, 1996.
114. ŠTULRAJTER, V. – BROZMANOVÁ, I. 1990. Fyziológia telesných cvičení a športovej výkonnosti. Bratislava : UK Bratislava, 170 s. ISBN 80 – 223 – 0258-9
115. ŠTULRAJTER, V. – ROZLOŽNÍK, M. – SCHOLZOVÁ, A. – STYK, J. – BACGÁROVÁ, L. – RAMACSAY, L. – LEITNER, J. 2004. Adaptácia srdcovocievného a dýchacieho systému na telesné zaťaženie v športe a využite získaných ukazovateľov v športovej praxi. In: Acta Educ. Phys. Comenianae, XLV, bratislva : FTVŠ UK, 2004. s. 205-214.
116. ŠTULRAJTER, V. – TOMÁNEK, Ľ. – ROZLOŽNÍK, M. 2004. Vrodené adaptačné predpoklady pulzovej frekvencie. In: Telesná výchova a šport, Bratislava : SVSTVaŠ, č. 3-4, 2004, s. 27, ISSN 1335-2245
117. TESHIMA, K. – NISHIMURA, S. – SHIROTA,T. 2003. [online] Nutrent intakes and serum enzyme activities in collegiate karate players. J Exercise Sports Physiol, 2003, roč. 4, s.1-8. Dostupné na internete [cit. 2006-02-15] http://www.iskf-alaska.net/NCKA_2005.pdf htm>
118. TROJAN, S. et al. 1999. Lékařská fyziologie. Praha : Grada, 1999, s.612. ISBN 80-7169-788-5
119. ZBINOVSKÝ, P. 1983. Najpoužívanejšie útočné činnosti v zápase v karate. Tréner, 27, 1983, č. 12, s. 540 – 548.
120. ZBIŇOVSKÝ, P. 1990. Testovanie pohybovej výkonnosti karatistov. Banská Bystrica : Pedagogická fakulta,  1990.
121. ZBIŇOVSKÝ, P. 1992. Analýza úrovně všeobecnej pohybovém výkonnosti karatistov. In: Zborník KTV PF, Banská Bystrica : KTV PF, 1992, s. 305-328.
122. ZBIŇOVSKÝ, P. 1993. Diagnostika predpokladov mládeže pre karate z hľadiska pohybových schopností a telesného rozvoja. (Kandidátska dizertačná práca). Bratislava : Univerzita Komenského, 1993.
123. ZBIŇOVSKÝ, P. 1995. Súběžná validita testov silových schopností a športovej výkonnosti karatistov. In: RVŠ TVaŠ, Banská Bystrica, 1995, s.37-40.
124. ZEHR, E.P. – SALE, D.G. – DOWLING, J.J. 1997. Ballistic movement in trained kendo and karate athletes. Med Sci Sports Exerc 1997; 10:1366-73.
125. ZEMKOVÁ, E. 1998. Štruktúra športového výkonu v karate. Autoreferát dizertačnej práce. Bratislava : FTVŠ UK, 1998.
126. ZEMKOVÁ, E. – DZUREKOVÁ, D. – LONGA, J. 1996. Diagnostika intenzity tréningových a súťažných zaťažení karatistov. In: Zborník z 2. medzinárodnej vedeckej konferencie Telesný rozvoj a pohybová výkonnosť detí a mládeže. Prešov : Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport, 1996.
127. ZEMKOVÁ, E. et al. 2006. Teoria a didaktika karate. Bratislava : FTVŠ UK, 2006 125 s. ISBN 80-223-2041-2.
128. ZRUBÁK, A. – ŠTULRAJTER, V. et al. 2002. Fitnis. Bratislava : FTVŠ UK. 2002. 145 s. ISBN 80-223-1713-6.