Rubriky
Metodika nácviku Novinky

Metodika nácviku – kaši-waza

Metodika nácviku techniky karate – kaši-waza (technika nohou)

Seminární práce – trenér licence B

Autor:
Aleš Hromádko, Praha

Obsah:

1. HISTORIE KARATE
2. KARATE A JEHO VÝZNAM
3. KAŠI WAZA – TECHNIKA NOHOU

geri waze – technika kopů
harai waza – technika podmetů
kari waza – technika porazů
kawaši waza – technika úhybů

4. GERI – WAZA
5. HARAI -WAZA
6. ARI – WAZA
7. KAWAŠI WAZA
8. ZÁVĚR
9. POUŽITÁ LITERATURA

 

1.   HISTORIE KARATE

Historie karate se datuje k daleké minulosti. Základy bojového umění vznikly více, než před tisíci lety, na území dnešní Činy.

Během staletých válek se upevnil počátek bojových umění, který byl zaznamenán a rozvíjen v legendárním klášteře Shaolin.

Za působení mnicha Bodhidarrmi v klášteře Shaolin, dochází ke smíšení původních taoistického učení a čínského umění války. Učil zde své žáky metodám rozvoje vytrvalosti a fyzické námahy, která je nezbytná k vyvážení dlouhodobých meditačních cvičení.

Klášter Shaolin byl za svoji existenci několikrát vypálen. Naposledy v roce 1736.

Uvádí se, že při posledním zničení kláštera uprchlo pět mnichů, kteří se rozprchli po celé Číně a založili pět škol boje beze zbraně.

Dá se předpokládat, že bojové umění se šířilo dál, i mimo území Číny, až na ostrov Okinawu,

kde se smísilo s místní ostrovní bojovou technikou.

To vedlo k dalšímu rozvoji boje beze zbraně a sebeobranných technik. Toto bojové umění se v čínských znacích psalo čínská ruka – te.

Ze strachu o své životy, místní vládci Okinawy, zakázali nošení zbraní. Zavřeli veškeré školy bojových umění. Při nedodržování zákazu se studenti bojových umění vystavovali trestu – smrti. Proto se trénovalo  převážne v noci a to na odlehlých místech za přísného utajení. První roky se studenti zaměřovali ve svém tréninku na rozvoj fyzické síly a odolnosti. Nedílnou součástí tréninku bylo otužování úderových ploch. Výsledný trénink byl velmi náročný a tvrdý. Některé tyto metody tréninku se zachovaly až do současnosti.

V roce 1875 se stala Okinawa oficiální součástí Japonska a karate se otevřelo široké veřejnosti, kde se stalo později velmi oblíbené.

Za největšího mistra moderního karate se bezpochyby dá označit mistr Gishin Funakoshi.

Funakoshi se narodil roku 1868 na Okinawě (okres Yamaka Wa-Cho), jako syn samurajské rodiny, tehdejší nižší úřednické třídy, která podporovala ortodoxní zachovávání tradic. Funakoshi, jako předčasně narozené dítě slabé konstituce, o jehož zdraví se rodiče báli, byl dán na výchovu k rodičům své matky, kde začal navštěvovat základní školu a spřátelil se s jedním spolužákem. Toto přátelství pozměnilo celý jeho život, neboť jeho spolužák byl synem jednoho z největších Okinawských odborníků v umění Karate, Jasucune Azata. Mistr Azato přijal malého Funakoshiho za svého žáka.

Ve svých dvaceti letech, v roce 1888, se stal Funakoshi učitelem. Tuto profesi vykonával třicet let. V roce 1902 vedl demonstraci Karate ve škole Naha, před školním komisařem panem Shintario Ogawou, jehož zpráva z této události přiměla ministerstvo kultury v Tokiu k zavedení Karate jako součást učebního plánu na okinawských školách. Pro tento účel zavedl mistr Itosu Pin-an/Heian kata. Funakoshi pak mohl veřejně vyučovat Karate až do roku 1918, kdy požádal o uvolnění z výuky ve školství. V té době už patřil k uznávaným odborníkům v bojových uměních. V roce 1916 uspořádal demonstraci Karate v Kyotu a rovněž se zúčastnil demonstrace Karate před japonským princem Hirohito, která se uskutečnila v roce 1921 u příležitosti princovy návštěvy Okinawy.

V roce 1922 byl Gishin Funakoshi vyslán Okinawa shobu kai (společenstvím bojových umění) do Tokia na přehlídku bojových umění, kterou organizovalo japonské ministerstvo kultury. Nikdo netušil, že tato cesta se stane cestou bez návratu. Ve svém dobrovolném azylu věnoval tehdy 53 letý mistr zbytek svého života šíření Karate v Japonsku. Po krátké době si získal Gishin Funakoshi uznání mnohých mistrů japonského Budo, mezi jinými také legendárního Jigoro Kano (zakladatele Juda), který se stal jeho blízkým přítelem. Kano umožnil Funakoshimu zahájit výuku Karate v jeho dojo. Od Jigoro Kana převzal Funakoshi systém technických stupňů kyu a dan. Po velkých finančních potížích, kdy mistr přes den vydělával peníze příležitostnou prací a večer učil své první žáky, založil v roce 1924 první klub Karate-do při Kio universitě. V roce 1927 vyučoval již na více jak deseti universitách.

V roce 1936 byla dokončena výstavba prvního karatistického dojo v Tokiu, kam byl Funakoshi uveden svými žáky jako první učitel. Nad vstupními dveřmi byl umístěn název „Shotokan“. K názvu byl použit pseudonym Funakoshiho „Shoto“, který používal mistr při psaní svých básní. Shotokan se tak stal symbolem výuky Karate-do Gishina Funakoshiho. Nové dojo se těšilo i v nejvyšších kruzích Tokia dobré pověsti, protože mistr Funakoshi si své žáky velmi pečlivě vybíral. Starší žáci přebírali výuku na univerzitách, čímž se šíření stylu Shotokan násobilo mimo území Tokia. V průběhu Druhé světové války bylo však dojo zničeno a výuka bojových umění po skončení války zakázána. Mistr Funakoshi žil v ústraní až do roku 1948, kdy se vrátil zpět do Tokia a zahájil výuku Karate na dvou univerzitách. Vzhledem ke svému pokročilému věku pověřil svého nejvěrnějšího žák Shigeru Egami, aby pokračoval jeho jménem v rozvoji bojového umění.

V roce 1955 byla založena Japonská asociace karate (JKA), kde se stal hlavním instruktorem Funakoši. V této době měla tato organizace jen málo členů a několik instruktorů, kteří studovali karate pod stárnoucím mistrem.

Gishin Funakoshi zemřel 26. 4. 1957, ve věku 88 let. S ním odešel jeden z největších mistrů Karate, který kdy žil. Jeho žáky bylo mnoho budoucích význačných učitelů Karate, kteří toto bojové umění šířili po celém světě. O další vývoj „moderního karate“ a hlavně sportovního zápasu v karate-do se nejvíce postaral  Masatoši Nakajama, jeden ze žáků mistra Funakoshiho.

V současné době se karate věnuje několik set tisíc lidí po celém světě, kde získává neustále větší popularitu.

Celá seminární práce ke stažení zde: licence-B-Hromadko

Seminární práce se řídí autorským práve. V případě jakéhokoliv použití kontaktujte autora práce.

Napsat komentář